Informace o publikaci
Studium změn hematolikvorové bariéry laboratorního potkana po poškození periferního nervu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Úvod: Na experimentálních modelech poškození periferního nervu byly prokázány projevy zánětu ve strukturách periferní i centrální nervové soustavy. Předpokládáme, že produkty Wallerovy degenerace mohou ovlivnit struktury nervové soustavy cestou hematolikvorové bariéry anatomicky tvořené plexus choroideus (CP) mozkových komor. Buňky CP mohou na poškození periferního nervu reagovat produkcí zánětových mediátorů sloužících k chemotaxi imunitních buněk. Cílem naší práce je popsat reakci buněk CP na chronické poškození periferního nervu. Pro vyjádření dynamiky invaze imunitních buněk v závislosti na délce poškození nervu jsme použili fluorescenčně značený dextran FluoroEmerald (FE) s různou dobou cirkulace. Metody: Experimenty byly provedeny na 20 laboratorních potkanech rodu Wistar (samci, 250 – 300 g). Anestézie byla provedena intraperitoneální aplikací ketaminu a xylazinu. Na zvířatech byla provedena trojitá unilaterální ligatura nervus ischiadicus, se kterou zvířata přežívala 3 dny (1. skupina; n=8) a 21 dnů (2. skupina; n=8). Třetí skupina zvířat (n=4) byla kontrolní bez poškození nervu. Každá z těchto tří skupin byla rozdělena do dvou podskupin podle doby cirkulace FE, která byla 5 nebo 18 hodin. Po uvedené době trvání poškození nervu byl zvířatům intravenózně aplikován FE do vena jugularis externa sinistra. Po 5 nebo 18 hodinové cirkulaci FE byla zvířata usmrcena inhalací CO2, perfundována přes aortu fyziologickým roztokem s heparinem a následně Zamboniho fixačním roztokem. Poté byl odebrán mozek, který byl ponechán tři dny ve fixačním roztoku. Po oplachování v 10% sacharóze ve fosfátovém pufru byly zhotoveny kryostatové koronální řezy o tloušťce 20 µm v úrovni třetí a laterální komory. Na kryostatových řezech byla sledována distribuce FE v buňkách CP. Buňky vykazující FE pozitivitu byly kvantifikovány počtem pozitivních buněk na jednotku plochy CP. Na vybraných řezech byla provedena imunohistochemická detekce rezidentních makrofágů (ED2), aktivovaných makrofágů (ED1), dendritických buněk (OX-42), T-lymfocytů (OX-52) a antigen prezentujících buněk (MHC II). Řezy byly vyhodnoceny ve fluorescenčním mikroskopu. Výsledky: Partikule FE byly pozorovány v kuboidálních buňkách CP, imunitních buňkách stromatu a epiplexových Kolmerových buňkách. Ve srovnání s naivními zvířaty byl statisticky významný vzestup počtu FE+ buněk zjištěn v CP operovaných zvířat po 18 hodinové, ale ne po 5 hodinové cirkulaci FE. Nejvíce FE+ buněk bylo nalezeno v CP zvířat 2. skupiny po 18 hodinách cirkulace. Partikule FE byly zjištěny v cytoplazmě stromatálních buněk CP, které vykazovaly imunofenotyp aktivovaných makrofágů (ED1+) a antigen prezentujících buněk (MHCII+). Buňky, které vykazovaly imunofluorescenci s protilátkou OX42 (dendritické buňky) nebyly současně pozitivní na FE. Počet dendritických buněk v CP se zvyšoval s délkou trvání komprese nervu. Kolmerovy buňky s partikulemi FE v cytoplasmě vykazovaly rovněž pozitivní reakci s protilátkami ED2 a OX-52. Naproti tomu Kolmerovy buňky, které neobsahovaly FE partikule, vykazovaly pozitivní imunohistochemickou reakci na ED1, MHCII a OX-42. Závěr: CP na chronické poškození periferního nervu odpovídá změnami, které jsme sledovali přítomnosti a imunofenotypizací FE+ buněk ve stromatu CP. Na základě těchto změn lze předpokládat, že CP je možnou cestou, kterou se mohou šířit do centrální nervové soustavy prozánětlivé molekuly vznikající při poškození periferního nervu. K těmto změnám dochází na rozdíl od ganglií spinálních nervů až po delší době poškození periferního nervu. |
| Související projekty: |