Metropolitní oblasti jsou hnacím motorem většiny ekonomik světa, Českou republiku nevyjímaje. Mezi jádrem (metropolí) a zázemím probíhají aglomerační efekty a intenzivní ekonomické i sociokulturní procesy a vazby s převážně, nikoliv však jednostranně, dostředivým charakterem. Dlouhodobě dominantními procesy jsou dojížďka za prací, obchodem, službami, vzděláním či kulturou. Terciarizace a deindustrializace městského prostředí v posledních zhruba 20 letech s sebou přináší nejen ústup od tradičních forem průmyslu a přesun k hi-tech oborům, výzkumu, vývoji a inovacím a tedy vysoce kvalifikovaným pracovním pozicím, ale i propojení vybraných průmyslových odvětví s uměním, kulturou a kreativitou. Typická je snaha o znovuoživení a regeneraci městských center a vnitřních měst jinými činnostmi než dříve preferovaným průmyslem. Velmi důležitým prvkem je modernizace a dobudování páteřní dopravní sítě a infrastruktury, a to jak příměstské, tak mezinárodní. Koncentrace ekonomických aktivit v metropolitních oblastech však s sebou nese i stále výraznější environmentální a zdravotní rizika, zejména co se týče intenzity dopravy a s ní spojené zvýšené prašnosti, hluku apod.
Předložený projekt se v teoretické i empirické rovině zaměří na analýzu, interpretaci a hodnocení vybraných metropolizačních procesů, které zásadně přetvářejí tradiční strukturu měst a městských areálů a dávají vzniknout nové formě uspořádání vztahů mezi městem a jeho zázemím. Součástí výzkumů budou také klasifikace a hodnocení atraktivity metropolitních oblastí v prostoru České republiky, resp. střední Evropy či analýzy rozdílných metodických přístupů k jejich vymezování.

Publikace