Osobnosti Masarykovy univerzity

Pocházel z židovské rodiny z Lomnice u Tišnova. Ve 30. letech studoval na Filozofické a Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Studia dokončil před druhou světovou válkou a krátce před jejím vypuknutím emigroval do Norska, kde se začal věnovat psychiatrii. Po obsazení Norska nacistickým Německem se musel začít skrývat. V roce 1942 byl však prozrazen a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Stal se jedním z 23 norských Židů, kteří přežili holocaust. Do Československa se už nevrátil, Norsko se stalo jeho novou vlastí.

Čtyři desetiletí zasvětil práci na psychiatrické klinice v Oslu a stal se profesorem na tamní univerzitě. Věnoval se výzkumu stresu v armádním prostředí a mezi uprchlíky. Je zakladatelem viktimologie, vědního oboru zkoumajícího vztahy mezi oběťmi a pachateli, který je součástí kriminologie.

K jeho významným dílům patří například knihy Norští a izraelští přeživší z koncentračních táborů (1964) či Mortalita a morbidita v důsledku nadměrného stresu (1973). Formuluje v nich teze, že syndrom koncentračního tábora je spojen s tvrdostí a délkou zážitků a nesouvisí s osobností pacienta před onemocněním. Díky jeho práci byly válečným obětem uznávány choroby vyvolané válkou a značně se tím usnadnily procedury nutné k podpoře takto poznamenaných lidí.