Osobnosti Masarykovy univerzity

Ta, která se stala uznávanou až ve dvaaosmdesáti letech.

Vlastním jménem Věra Hofmanová se před druhou světovou válkou zapsala ke studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Své studium musela po necelých dvou letech přerušit, když nacisté v listopadu roku 1939 uzavřeli všechny českojazyčné vysoké školy. Odešla na Valašsko, kde si našla místo úřednice ve Valašském Meziříčí.

Po válce se vrátila do Brna a dokončila studium. Jako politicky nespolehlivá musela po roce 1948 opustit Brno. Působila jako učitelka na Valašsku a Moravském Slovácku, zvláště na Kopanicích, které se staly později inspirací pro její tvorbu. Když se vrátila do Brna, učila na Střední knihovnické škole a externě přednášela na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.

Během svého života publikovala množství povídek v časopisech a almanaších. V šedesátých letech spolupracovala s brněnským studiem Československého rozhlasu, který odvysílal několik jejích autorských her. Do roku 2000 však zůstávala osmdesátiletá Květa Legátová pro veřejnost vcelku neznámou autorkou. Průlomem se stalo až vydání knih Želary v roce 2001 a Jozova Hanule v roce následujícím, jež se staly literární událostí. Mimo veřejný zájem a uznání získala Květa Legátová renomovanou Státní cenu za literaturu a její kniha Jozova Hanule byla zfilmována. V obou dílech autorka poutavě popisuje kontrast života ve velkoměstě a na moravsko‑slovenském pomezí.