Osobnosti Masarykovy univerzity

Jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších myslitelů české právní vědy.

Pocházel z českojazyčné vídeňské rodiny. Od roku 1912 působil jako profesor práva na české technice v Brně (dnešní VUT). V době vzniku Československa se stal poslancem vzniklého parlamentu, podílel se na přípravě prvních zákonů, mimo jiné i na zákoně o vzniku „druhé české univerzity“ – dnešní Masarykovy univerzity. Byl prvním děkanem právnické fakulty a také rektorem Masarykovy univerzity. Mluví se o něm jako o zakladateli tzv. Brněnské normativní právní školy, jejíž význam zasáhl do formování českého i evropského práva, především ústavního, správního a finančního. Jeho teorie ovlivnila celou generaci právních vědců. Jeho působení však nebylo vázáno na jeden úzký akademický obor.

Renesanční Weyrova osobnost zanechala svou stopu v žurnalistice, statistice, ochraně zvířat či organizování divadelního nebo hudebního života v Brně, kde působil jako houslista komorního kvarteta. Po únoru roku 1948 byl František Weyr vypuzen z právnické fakulty. Až do jeho smrti mu byla znemožněna nejen výuka, ale i jakékoliv další veřejné působení a činnost v oboru práva.